Turistické zajímavosti v našem okolí
Čížkovy kameny
Čížkovy kameny leží 5 km od Trutnova, nad vesnicí Lhota u Trutnova. Jedná se o ( bílé ) pískovce z
období mladších druhohor - křídy. Před 100 miliony let tuto oblast pokrývalo nepříliš hluboké moře, s dnem
silně pokrytým pískem ze kterého se za mnoho let vytvořily nejen Čížkovy kameny, ale i Adršpašsko-Teplic-
ké skály a mnoho menších skalnatých a kamenitých útvarů po celých východních Čechách.
Čížkovy kameny se dělí na severní a jižní.
Na severních Čížkových kamenech je velice zajímavá jeskyňka ( zde se za prusko-rakouské války z
r.1866 schovával poříčský průmyslník Walzel ) a obrovské balvany na skále 20 m nad údolím. Vyšlapanou,
kamenitou cestou přímo naproti jeskyňce dojdete na velkou skálu s výhledem na Krkonoše, Žacléř a krásné
Podkrkonoší. Pokud se vydáte dál, po 120 m dojdete k Čertovým kamenům ( ve kterých voda vymodelovala
tzv.hrnce ).
Jižní Čížkovy kameny jsou zajímavé vysokými skalními masivy ( vhodnými i pro lezení a slaňování ) a
kamennými schody, které vedou směrem do Bohuslavic nad Úpou.
*****************************************************************************
Jestřebí hory
Jestřebí hory tvoří táhlý, asi 15 km dlouhý, zvlněný hřbet. Dříve byly nazývány Brendy. Geologicky jsou
tvořeny prvohorními usazeninami karbonu a často načervenalými jílovci ( nazývané podle nejvyššího vrcholu
Žaltman - 739 m jako žaltmanské arkózy ).
Ve výchozech hornin jsou zbytky zkamenělin mladokarbonských jehličnanů ( lidově zvaných araukarity ),
kde nejvýznamějším nalezištěm je Kryštofova skála, původně vyhlášená jako chráněný přírodní výtvor, dnes
je ve špatném stavu, většina araukaritu byla nešetrně vylámána.
Nad Petrovicemi ve slepencových skalách jsou vymlety tzv. vírové hrnce ( Kolčarka ).
V sedle za Odolovem byl provozován hlubinný kamenouhelný důl ( Žacléřsko - svatoňovický černouhelný
revír - sloje odolovského souvrství ). Těžbu dnes připomíná již jen naučná stezka, četné haldy a výsypky i
se zbytky uhlí s otisky přesliček, plavuní a kapradin.
Hřeben Jestřebích hor je převážně zalesněn a můžeme zde nalézt i smrk omoriku a jiné dřeviny, které
zde byly pokusně vysázeny díky své zvýšené odolnosti proti nežádoucím imisím od r.1957 z elektrárny v
Trutnově - Poříčí.
Na svazích Jetsřebích hor existovaly bledulové louky, zmizely však stejně jako louky na nichž dříve
rostlo " kvítí až strakato ". I bratři Čapkové, vnímaví pozorovatelé přírody, postřehli bohatství květeny
Jestřebích hor a tento kraj výstižně nazvali ve dvacátých letech Krakonošovou zahradou.
Jestřebí hory jsou součástí Broumovské vrchoviny a nejvyšší bod je Žaltman ( 739 m, dva vrcholy
200 m od sebe ). Žaltman byl dříve nazýván Hexenstein ( Čarodějnický kámen ). Na vrcholu Žaltmanu byla
postavena v r.1967 kovová rozhledna, vysoká 15 m ( o postavení se zasloužil odbor KČT Malé Svatoňovice )
s výhledem na Krkonoše, Orlické hory, Stolové hory ( Góry Stolowe ), Soví hory ( Góry Sowie ), Kunětickou
horu a Broumovskou vrchovinu.
Hřebenem Jestřebích hor se táhne linie opevnění zbudovaného před druhou světovou válkou, proto
je zde také velký počet militárních tvarů. Některé tvrze v Odolově jsou částečně zrekonstruovány a slouží
jako muzea.
Více na stránkách: www.jestrebihory.cz
****************************************************************************
Petříkovice - Janský vrch
Krajině Bratří Čapků dominuje táhlý hřbet Jestřebích hor, vrcholící vyhlídkovým Žaltmanem ( 739 m )
nad Malými Svatoňovicemi. Mnohem méně navštevovaný je severozápadní cíp Jestřebích hor, oddělený od
vlastního hřbetu údolím Petříkovického potoka se stejnomennou vesnicí.
Vesnice Petříkovice je obklopena kopci a nachází se podél úzkého půvabného údolí. Zmínka o prvním
osídlení se datuje od roku 1012 a vesnice je prý pojmenovaná po prvním osadníkovi, který se jmenoval
Peter Pestolský. Ve starých dobách byla v Petříkovicích otevřena naleziště železné a manganové rudy,
které se tavily ve dvou vysokých pecích.
Strojní tkalcovna byla dříve válcovým mlýnem a nacházela se na pravé straně před dnešní odbočkou
k hranici. Vlastník mlýna se jmenoval Johann Ulbrich, který v roce 1872 vybudoval poutní kapli pod
Janským vrchem. Podnětem k vybudování kaple byl pramen s vyjímečně čistou vodou, které se připisovaly
léčebné účinky. Podle analýz Dr.Klause z Vídně a Dr.Sonnenscheina z Berlína byla voda naprosto uznávaná
pro vybudování ozdravných prostor se studenou vodou. Pramen obsahoval zejména železo, síru, jód,
vápník a kyselinu uhličitou. V současné době je kaple, která stála na vyvýšeném místě proti studánce, již
minulostí. Byla postavena ze dřeva a podlehla tak vlivům počasí.
Nad studánkou se vypíná Janský vrch ( 697 m ), přes který přechází česko-polská hranice. Na
polskou stranu se hřbet sklání celkem mírným svahem, kdežto k jihu a jihozápadu spadá na naše území
téměř souvislou soustavou skalních stěn a útesů. Jednotlivé útvary jsou desítky metrů dlouhé, některé až
20m vysoké, a nápadně vyčnívající od hrany svahu. V důsledku sklonu vrstev jsou výrazně nesouměrné.
Pozoruhodný útes tvoří tzv.Krausovu vyhlídku, vystupující mezi korunami stromů. V méně odolných
vrstvách karbonských usazenin v něm vzniklo několik skalních oken a dutin. Podobnou modelací se vyzna-
čují i skaliska v blízkosti vrcholu Janského vrchu ( 697 m ). K nejzajímavějším patří asymetrický skalní
hřib, čnící z hrany hřbetu asi 100 m jihovýchodně od vrcholu. Na jeho západním úpatí se černá asi 1 m
široký i vysoký otvor jeskynní dutiny, nazývané Medvědí doupě. Tato oválná, asi 10 m dlouhá chodbička
vznikla patrně zvětráním méně odolné vrstevní polohy, nelze vyloučit ani umělý původ. Obdobnou skálou
je tvořen i vlastní vrchol Janského vrchu, stěna pak lemuje hranu hřbetu ještě v délce asi 200 m.